
Víte, kdo zítra vyzvedává, co je potřeba koupit a kdy se platí kroužek. Domluvíte se rychle, většinou spolehlivě a někdy i beze slov. Jen si už téměř nevzpomenete, kdy jste spolu naposledy mluvili o něčem jiném než o provozu rodiny. Jste vedle sebe každý den. A přesto vám někdy chybí muž, se kterým jste tenhle společný život kdysi začali.
Rodičovství může zabrat mnoho času, pozornosti i sil. Není nutné se srovnávat s představou páru, který má pravidelné romantické víkendy a večer vždy chuť na dlouhý rozhovor. Vaše touha být si zase blíž ale nemusí počkat až na dobu, kdy budou všechny povinnosti hotové. Takový večer možná nepřijde sám.
Možná se vám stýská po lehkosti, kterou jste spolu měli. Po tom, že vás vnímal také jako ženu, ne pouze jako člověka, který ví, kde jsou náhradní ponožky. Podobný pocit může mít i on, i když o něm nemluví stejnými slovy. Nemusíte však jeho prožívání odhadovat. Můžete začít svým vlastním.
„Chybíme mi my dva. Nechci přidávat další povinnost, ale ráda bych měla chvíli, kdy spolu neřešíme jen děti.“ Taková věta nabízí blízkost místo hodnocení, že se z něj stal špatný partner. Může být začátkem rozhovoru o tom, co vám oběma schází a na co máte právě teď skutečné síly.
Pokud nemáte hlídání nebo jste oba vyčerpaní, představa pravidelného rande může znít krásně i nedosažitelně. Nemusíte začínat velkým večerem. Možná se do vašeho dne vejde společná káva, deset minut na balkoně nebo krátká procházka. Ne jako náhrada za vše, co chybí, ale jako první dostupné setkání.
Podstatné může být, zda se při něm opravdu potkáte. Pokud celou chvíli plánujete další týden, možná jste si sice ulevili v organizaci, ale partnerský prostor znovu nedostal místo. Můžete si domluvit, že provozní věci vyřešíte jindy a teď se zeptáte prostě: jak ti poslední dobou je?
Někdy hledáme romantické řešení pro situaci, ve které je jeden dlouhodobě přetížený. Připravená večeře ve dvou pak nepřinese lehkost, pokud ji tentýž člověk musel celou vymyslet, zařídit hlídání a potom ještě uklidit. Může pomoci podívat se také na rozdělení běžné zátěže.
Chcete-li společný čas, potřebujete se společně podílet i na podmínkách, ve kterých vzniká. Kdo co převezme? Kdy má každý možnost odpočívat? Co lze tento týden zjednodušit? Někdy je nejněžnější první krok docela praktický: nechat druhého vydechnout bez toho, aby odpočinek dál organizoval sám.
Možná už nemáte stejné tempo ani stejné možnosti jako před dětmi. Nemusí to znamenat, že mezi vámi zbývá jen slabší verze původního vztahu. Můžete se poznávat v nové podobě života a hledat, co vás těší dnes. Některé staré zvyky se vrátí, jiné nahradí něco obyčejnějšího, ale skutečně vašeho.
Smíte si přát být rodiči a zároveň zůstat dvěma lidmi, kteří o sebe mají zájem. Nemusíte si tuto část vztahu zasloužit až dokonale fungující domácností. A pokud první pokusy nevyjdou podle představ, nemusíte z toho dělat další důkaz, že jste se ztratili. Můžete zkusit menší krok a mluvit o tom, co vám bylo příjemné.
Zkuste se tento týden zeptat na něco, co se netýká organizace: „Na co se teď těšíš?“ nebo „Co ti poslední dobou nejvíc chybí?“ Dopřejte odpovědi chvíli bez opravování a rychlých řešení. Možná znovu potkáte člověka, který se za všemi úkoly na chvíli schoval.
Co mi z našeho partnerského života skutečně chybí?
Jaký společný čas je pro nás nyní reálně dostupný?
Máme oba také prostor odpočívat?
Kdo vytváří podmínky pro naše setkání?
Co bych se o partnerovi ráda dozvěděla mimo jeho rodičovskou roli?
Společný život nemusí stát jen na tom, co spolu zvládnete. V dalších článcích o péči o vztah najdete podněty, jak si znovu nabídnout pozornost, něhu a místo také pro vás dva.