Byla jste hodná holčička. Musíte jí být i ve vztahu?

„Mně je to jedno, vyber ty.“ Řeknete to, přestože dobře víte, co byste chtěla. Nechcete komplikovat večer, vyvolat zbytečnou debatu nebo působit náročně. Jenže když se podobné chvíle opakují, postupně ve vztahu ubývá prostoru pro vás. Možná jste se už dávno naučila, že nejjistější cestou k přijetí je být příjemná, přizpůsobivá a nedělat problémy.

Být ohleduplná není chyba. Vztahy potřebují vstřícnost i schopnost někdy ustoupit. Obtížné to začíná být ve chvíli, kdy máte pocit, že jinou možnost vlastně nemáte. Souhlasíte, protože nesouhlas ve vás vyvolává strach. Mlčíte, protože partnerovo zklamání snášíte hůř než vlastní nepohodlí.

Někdy si to uvědomíte až později. Přijdete domů podrážděná, rozpláčete se kvůli maličkosti nebo máte pocit, že vás partner vůbec nezná. Přitom jste mu během dne několikrát řekla, že je všechno v pořádku.

Co pro vás kdysi znamenalo být hodná

V některých rodinách se za hodné dítě považuje hlavně to, které se snadno přizpůsobí. Neodmlouvá, nezlobí se a nekomplikuje dospělým život. Jeho slzy mohou být označené za přecitlivělost, nesouhlas za drzost a vlastní přání za sobectví.

Dítě se pak může naučit své reakce rychle upravovat podle toho, co okolí přijme. Usměje se, i když je zklamané. Omluví se, aby se rodič přestal zlobit. Přestane se ptát, když cítí, že obtěžuje.

V dospělém vztahu může podobná obava přetrvávat: Když řeknu, co opravdu chci, budu ještě milovaná?

Když vaše ano neznamená souhlas

Partner navrhne plán a vy přikývnete. Uvnitř ale čekáte, že si všimne vašeho zaváhání a zeptá se znovu. Když to neudělá, bolí vás, že na vás nemyslí. On přitom může vycházet z odpovědi, kterou od vás slyšel.

To neznamená, že za každé nedorozumění můžete vy. Partner má také odpovědnost za to, jak naslouchá a jak s vámi jedná. Přímé vyjádření vám však dává větší možnost poznat, zda je ochotný vaše potřeby zohlednit.

„Dnes bych raději zůstala doma.“ „Tohle mi není příjemné.“ „Potřebuji, abychom se domluvili předem.“ Takové věty mohou znít jednoduše, ale pokud jste je dlouho nemohla bezpečně říkat, může stát hodně odvahy je vyslovit.

Můžete zůstat laskavá i při nesouhlasu

Nemusíte čekat, až budete tak vyčerpaná, že vaše přání zazní jako výbuch. Zkuste začínat v běžných situacích, na kterých se dá domluvit bez velkých následků. Vybrat restauraci, požádat o změnu času nebo říct, že dnes na návštěvu nemáte energii.

Důležité je také sledovat, co následuje. Partner může být chvíli zklamaný a přesto vaše rozhodnutí respektovat. Pokud vás ale za nesouhlas opakovaně ponižuje, trestá mlčením nebo zastrašuje, problém nespočívá jen v tom, že se potřebujete naučit lépe mluvit.

Vztah potřebuje dost prostoru pro dva odlišné lidi. Vaše přání mají v této domluvě stejnou váhu jako jeho.

TIP: Změňte jednu automatickou odpověď

Až budete chtít říct „mně je to jedno“, na chvíli se zastavte. Pokud nějakou představu máte, zkuste ji vyslovit: „Já bych dnes raději…“ Nemusíte prosadit každou svou volbu. Učíte se dát druhému vědět, že nějakou máte.

Otázky, které si můžete položit

Co si představuji, že se stane, když nesouhlasím?
Kdy říkám ano, přestože bych chtěla odmítnout?
Jak partner reaguje, když máme odlišná přání?
Dokážu být ohleduplná také sama k sobě?

Kam můžete pokračovat

Další souvislosti najdete v sekci Vztahové vzorce.