
Sedíte vedle sebe na pohovce, někdy spolu i usínáte, a přesto vám chybí, aby vás jen tak pohladil. Ruka na zádech v kuchyni. Pusa při příchodu. Chvíle, kdy se přitulíte bez dalšího plánu. Není snadné o tom mluvit, protože váš vztah navenek nevypadá vzdáleně. Jen některé obyčejné něžnosti z každého dne potichu zmizely.
Touha po doteku nemusí být maličkost, za kterou se máte stydět. Pro někoho je právě tento tichý způsob blízkosti důležitou součástí pocitu, že jste si blízko. Partner to může mít jinak. Neznamená to hned nedostatek lásky. Potřebujete ale možnost ukázat mu, jak takový drobný okamžik prožíváte vy.
Možná vyrůstal v rodině, kde se lidé příliš neobjímali, nebo svůj zájem projevuje hlavně tím, co zařídí. Nemusíte jeho způsob popřít. Můžete vidět, že se o vás stará, a přitom si přát také jiný druh blízkosti. Vaše přání nemusí být kritikou všeho, co už dává.
Někdy pomůže přímá a jednoduchá věta: „Udělalo by mi dobře, kdybys mě při příchodu objal.“ Je to srozumitelnější než čekání, až si všimne, že jste smutná. Nemusíte mít pocit, že něha ztrácí cenu, pokud si o ni řeknete. Ve vztahu se lidé také učí, co druhému dělá dobře.
Někdy se jeden začne něze vyhýbat, protože se obává, že bude automaticky znamenat další krok. Pak může chybět i objetí, po kterém by ve skutečnosti stál. Můžete si říct, že určité chvíle opravdu zůstanou jen u přitulení. A respektovat, když se jednomu nechce pokračovat.
Taková domluva nemusí z blízkosti udělat něco nepřirozeného. Může jí naopak vrátit lehkost. Když víte, že nemusíte plnit další očekávání, možná se snáz přiblížíte. A pokud chce někdo z vás víc, může se zeptat. Nemusí rozhodovat za druhého jen podle toho, že se nechal pohladit.
Můžete si domluvit chvíli při návratu domů nebo večer před spaním. Nemusí trvat dlouho. Podstatné je, abyste oba věděli, že jde o dobrovolnou blízkost, ne o úkol, který se bude večer hodnotit. Někdy se nový zvyk stane přirozeným. Jindy vám ukáže, že potřebujete víc mluvit o tom, co mezi vámi stojí.
Pokud je mezi vámi čerstvé zranění nebo nevyřešený spor, samotný dotek nemusí stačit. Můžete si přát něhu a současně potřebovat nejprve rozhovor. Není nutné objetím přikrýt něco, o čem se nedá mluvit. Blízkost může zahrnovat obojí — laskavý dotek i ochotu slyšet nepohodlnou větu.
Někdo miluje dlouhé objetí, jiný spíš krátkou ruku na rameni. Můžete se ptát, zkoušet a říkat si, co vám vyhovuje. Ani ve dlouhém vztahu nemusíte všechno vědět automaticky. Potřeby se mohou měnit a to, co bylo příjemné dříve, nemusí být stejné každý den.
Nemusíte se vzdát své touhy po něze jen proto, že pro partnera není tak samozřejmá. Můžete hledat podobu, ve které se budete cítit dobře oba. A pokud se vaše přání opakovaně odbývá, smíte mluvit i o tom. Nejde pouze o počet objetí. Jde o zkušenost, že vás zajímá, jak se ten druhý vedle vás cítí.
Místo obecného „už ke mně nejsi něžný“ zkuste popsat jeden konkrétní okamžik. Třeba že vám chybí přivítání nebo držení za ruku při procházce. Potom se zeptejte, jakou blízkost si přeje partner. Nemusíte hned zavádět celý nový režim.
Která obyčejná něha mi skutečně chybí?
Řekla jsem o tom partnerovi konkrétně?
Může mezi námi dotek zůstat jen dotekem?
Co je příjemné každému z nás?
Je něco nevysloveného, co nám teď brání být si blíž?
Péče o vztah se vejde i do krátkého objetí, pokud je v něm místo pro oba. V dalších článcích najdete podněty pro něhu, rozhovory a společné chvíle uprostřed obyčejných dnů.