Máte pocit, že si lásku musíte zasloužit?

Víte, kdy má náročný den, co ho uklidní a s čím potřebuje pomoci. Umíte pochopit jeho mlčení, přizpůsobit plány a ještě se usmát, aby neměl další starosti. Když ale potřebujete něco vy, dlouho hledáte správná slova. Možná jste si zvykla být tou, která všechno zvládne. A někde uvnitř se bojíte, zda by vás měl stejně rád, i kdybyste přestala tolik dávat.

Pečovat o druhého může být krásnou součástí vztahu. Potíž nastává, když máte pocit, že si právě péčí musíte udržet jeho náklonnost. Odpočinek pak doprovází výčitky, nesouhlas strach a obyčejnou prosbu dlouhé vysvětlování. Než řeknete, co potřebujete, ujistíte partnera, že to vlastně není tak důležité.

Zvenčí můžete působit samostatně a sebejistě. Uvnitř však sledujete, zda je druhý spokojený. Jeho špatnou náladu snadno spojíte s něčím, co jste udělala, a snažíte se ji napravit, i když s vámi vůbec nesouvisí.

Když pochvala přicházela hlavně za výkon

Takový způsob fungování může mít kořeny v dětství. Možná jste slýchala, jak jste šikovná, když jste pomáhala, měla dobré známky nebo nedělala problémy. Méně prostoru už bylo pro chvíle, kdy jste byla unavená, rozzlobená nebo jste něco nezvládla.

Nemuselo zaznít, že si lásku musíte zasloužit. Stačilo opakovaně zažívat, že nejvíc přijetí přichází tehdy, když splníte očekávání. Mohla jste si z toho odnést přesvědčení, že vaše potřeby vztah komplikují, zatímco ochota a výkon vám zajišťují blízkost.

V dospělosti pak může být těžké uvěřit, že vás někdo chce mít vedle sebe i bez toho, abyste byla stále užitečná.

Když dáváte víc, než chcete

Souhlasíte s návštěvou, přestože potřebujete večer pro sebe. Půjčíte peníze, i když vám to není příjemné. Převezmete další povinnost, protože odmítnout by vám připadalo sobecké. V tu chvíli se možná vyhnete nepříjemnému rozhovoru. Později ale přichází únava a pocit, že na vás nikdo nemyslí.

Partner přitom nemusí vědět, kolik vás vaše ochota stojí. Může slyšet „to je v pohodě“ a věřit tomu. Jindy si na vaše ustupování zvykne a začne je považovat za samozřejmost. Proto je důležité všímat si také toho, jak reaguje, když své přání konečně vyslovíte.

Dokáže vás vyslechnout? Zajímá ho, co potřebujete? Nebo ve vás vyvolává pocit viny pokaždé, když mu nevyhovíte?

Blízkost potřebuje také prostor pro vás

Změna může začít malým okamžikem mezi prosbou a vaší odpovědí. Nemusíte hned souhlasit. Můžete říct: „Rozmyslím si, jestli to zvládnu.“ Získáte tak čas zjistit, zda něco opravdu chcete udělat, nebo se jen bojíte odmítnout.

Stejně postupně můžete zkoušet požádat o pomoc, přijmout péči bez okamžitého oplácení nebo přiznat, že dnes nemáte sílu. Zpočátku vám to může být nepříjemné. Samotný pocit viny ale ještě neznamená, že druhému ubližujete.

Ve vztahu potřebujete poznat i zkušenost, že můžete být unavená, mít jiný názor nebo něco potřebovat a stále zůstáváte milovaným člověkem. K tomu patří partner, který pro vás umí udělat místo, a vaše postupná ochota toto místo přijmout.

TIP: Než řeknete ano

U jedné běžné prosby se na chvíli zastavte. Zeptejte se sama sebe: Mám na to čas a sílu? Chci to udělat? Co čekám, že se stane, když odmítnu? Potom odpovězte co nejpoctivěji, bez dlouhého omlouvání.

Otázky, které si můžete položit

Kdy dávám z radosti a kdy ze strachu, že o druhého přijdu?
Dokážu říct, že něco nezvládnu?
Co se v našem vztahu děje, když potřebuji péči já?
Věřím, že mohu být milovaná, i když právě nikomu nepomáhám?

Kam můžete pokračovat

Další souvislosti a podněty najdete v sekci Vztahové vzorce.