Nemusíte být nenáročná, abyste byla milovaná

Řeknete, že vám nevadí další zrušený večer. Že rozumíte, proč se zase přizpůsobujete vy. Usmějete se a sama sebe přesvědčíte, že nechcete dělat problém. Jenže později, když jste sama, vás zaplaví smutek nebo vztek. Možná nejste příliš náročná. Možná už dlouho říkáte ano tam, kde byste potřebovala alespoň chvíli přemýšlet.

Když pohodlí druhého stojí víc než váš klid

Vycházet si vstříc patří ke vztahu. Někdy jeden unese víc, jindy potřebuje podporu sám. Potíž nastává, když se přizpůsobení stane vaší stálou rolí. Plány se mění podle něj, nepříjemné téma raději neotevřete a únavu schováte za větu, že všechno zvládnete. Zvenku může být klid. Uvnitř však postupně ubývá místo pro vás.

Zkuste se ohlédnout za posledním týdnem. Kdy jste s něčím souhlasila ráda? A kdy hlavně proto, že jste nechtěla riskovat jeho zklamání? Nemusíte každé takové rozhodnutí hned měnit. Už samotné rozlišení vám pomůže poznat, kde jednáte svobodně a kde spíš ze strachu, že blízkost nevydrží vaše skutečné přání.

Přání není výčitka a hranice není trest

Můžete si přát více společného času. Můžete potřebovat, aby se důležité domluvy dodržovaly. Také můžete odmítnout rozhovor, při němž na vás někdo křičí. Přání popisuje, co by vám udělalo dobře. Hranice vyjadřuje, čeho se chcete účastnit a co uděláte, když vám situace nevyhovuje. Ani jedno samo o sobě nedává druhému povinnost souhlasit. Otevírá to však prostor pro skutečnou domluvu.

Místo „musíš si na mě vždycky udělat čas“ můžete říct: „Chybí mi chvíle, kterou máme jen pro sebe. Pojďme najít večer, na který se oba můžeme spolehnout.“ A místo výhrůžky během hádky: „Chci to s tebou probrat, ale při křiku v rozhovoru pokračovat nechci. Dám si pauzu a potom se můžeme vrátit k tomu, co potřebujeme vyřešit.“

Začněte jednou pravdivou větou

Když jste zvyklá své potřeby zlehčovat, nemusíte při prvním pokusu přednést dokonalý projev. Vyberte jednu konkrétní situaci, vhodnou chvíli a popište, co se stalo, jak to na vás působí a co navrhujete. „Když naši domluvu zrušíš na poslední chvíli, jsem zklamaná. Potřebuji o změně vědět dřív, abych si mohla zařídit vlastní večer.“

Vyhněte se dlouhé obhajobě, proč smíte něco chtít. Nemusíte shromáždit deset důkazů, že si zasloužíte ohleduplnost. Zároveň nechte prostor i pro jeho pohled. Cílem nemusí být prosadit každé přání, ale zjistit, zda oba dokážete hledat řešení, ve kterém se nevytratí jeden z vás.

Všímejte si, co se stane potom

Druhý člověk může být překvapený nebo potřebovat čas. Jedna rozpačitá reakce ještě neříká všechno. Podstatné je, zda se k tématu dokáže vrátit, naslouchat a také něco změnit. Pokud se vaše klidně vyslovené potřeby opakovaně setkávají se zesměšněním, trestáním nebo nátlakem, není řešením jen najít ještě dokonalejší formulaci.

Dnes si můžete zkusit doplnit větu: „Aby mi v tomto vztahu bylo dobře, potřebuji…“ Napište odpověď nejprve sama pro sebe. Bez zjemňování a bez předem připraveného ústupu. Být milující ženou nemusí znamenat být ženou, která se vždycky spokojí s málem. I vy smíte mít ve společném životě své místo.

Kam můžete pokračovat

Vaše potřeby nemusí být menší, aby pro vás v lásce zbylo místo. Pokračujte tématy hranic a vlastní hodnoty a vraťte pozornost také k tomu, co potřebujete vy.

Vraťte pozornost k sobě →