Když se vás zeptá, co chcete vy, a najednou nevíte

Víte, co má rád partner, co by potěšilo děti a kam by nejraději šla kamarádka. Umíte rychle poznat, co se hodí, co je praktické a co všem usnadní den. Jen když zazní otázka „a co by sis přála ty?“, nastane zvláštní ticho. Nechcete dělat problémy. Možná opravdu nevíte. A někde uvnitř vás zamrzí, že jste sama sobě tak vzdálená i v úplně obyčejné věci.

Nemusíte z toho hned dělat velký úkol najít sebe samu. Někdy se vlastní přání jen dlouho nedostávala na řadu. Pozornost se přirozeně učila mířit tam, kde byla nejvíc potřeba. Vrátit ji k sobě může být nezvyklé. Neznamená to ale, že uvnitř nemáte žádný vlastní hlas. Možná jen potřebuje víc času, než jste mu dosud dopřála.

„Je mi to jedno“ může znamenat víc věcí

Někdy vám na volbě opravdu nezáleží. Klidně si dáte kávu tady nebo o ulici dál. Jindy však tato věta přijde ještě před tím, než si stihnete všimnout, co chcete. Může chránit klid, vyhnout se odmítnutí nebo ušetřit vysvětlování. Teprve později zjistíte, že jste se na další hlučnou návštěvu vlastně vůbec necítila.

Zkuste si před odpovědí dopřát malou pauzu. Nemusíte ihned nabídnout jiný návrh. Stačí „chvilku se zamyslím“. Tím si dovolíte, aby vaše první reakce nebyla pokaždé jen odhadem, s čím budou ostatní spokojení. Vaše přání může přijít tišeji než potřeby lidí, na které jste zvyklá myslet jako první.

Začněte tam, kde nejde o celý život

Je těžké rovnou odpovědět, jak chcete žít dalších deset let, pokud běžně přeskočíte i otázku, na co máte chuť k obědu. Můžete začít drobnostmi. Jakou hudbu chcete poslouchat? Chcete se dnes projít, nebo sedět doma? Je vám právě teplo, zima, těsno, hlučno? Takové všímání není malicherné. Vrací vám zkušenost, že se smíte orientovat i podle sebe.

Nemusíte u každé volby hledat hlubokou pravdu. Dnes si můžete přát něco jiného než minulý týden. Vlastní hlas není smlouva, která už nesmí změnit znění. Čím méně se budete obávat, že musíte zvolit dokonale, tím snáz můžete rozpoznávat obyčejné ano, ne a ještě nevím.

Přání není automatický požadavek na ostatní

Možná se bojíte něco chtít, protože tím podle vás hned někomu přiděláváte povinnost. Jenže mezi vyslovením přání a společnou dohodou je prostor. Můžete říct, že byste ráda strávila dovolenou u vody, a teprve potom hledat, jak se to potká s možnostmi rodiny. Ne každé přání se splní. Přesto má smysl, aby o něm bylo možné vědět.

Když ho vyslovíte, dáváte druhému možnost vás skutečně poznat. Pokud vždy řeknete „jak chceš ty“, může váš souhlas považovat za spokojenost. Nemusí tušit, kolik drobných zřeknutí se pod ním skrývá. Mluvit o sobě proto nemusí blízkost narušovat. Někdy jí teprve dává konkrétní podobu.

Když se objeví vina, nemusíte hned couvnout

První vlastní návrhy mohou působit zvláštně hlasitě, přestože jsou úplně běžné. Možná budete mít chuť je okamžitě zjemnit nebo stáhnout. Zkuste chvíli počkat. Nepříjemný pocit nemusí dokazovat, že jste sobecká. Může jen doprovázet něco, co zatím málo znáte.

Smíte také zjistit, že jste si přála špatně nebo jinak, než jste čekala. Večeře vás nenadchla, kurz nebyl pro vás. Ani to neznamená, že se nemáte poslouchat. Poznávat sebe zahrnuje i omyly. Nemusíte nejprve získat jistotu, že vaše volba bude všem vyhovovat, abyste směla nabídnout vlastní přání do společného života.

TIP: Jedna otázka bez publika

Jednou za den se sama sebe zeptejte: „Co bych si teď přála, kdybych to nemusela hned uskutečnit ani obhajovat?“ Odpověď si napište jednou větou. Neslibujete tím velkou změnu. Jen si vytváříte prostor slyšet, co se ve vás ozývá.

Otázky, které si můžete položit

Kdy říkám „je mi to jedno“, přestože mi na něčem záleží?
Čeho se bojím, když vyslovím vlastní přání?
Jaký malý výběr dnes mohu udělat podle sebe?
Dovoluji si změnit názor, když získám novou zkušenost?
Kdo mě zná i jinak než jako ženu, která se vždy přizpůsobí?

Kam můžete pokračovat

Nemusíte se k sobě vrátit jedním velkým rozhodnutím. Další texty o vztahu k sobě vám nabídnou prostor pro vlastní potřeby, hranice i drobná přání, která stojí za to nepřeslechnout.

Další články: Vztah k sobě →