Jsem naštvaná. Znamená to, že jsem špatná partnerka?

Něco vás zraní a dřív, než si to stihnete pojmenovat, už se zlobíte sama na sebe. Neměla jste tak vyjet. Měla jste to říct klidněji. Možná nemáte právo být naštvaná vůbec. A tak se celý příběh rychle přesune od toho, co vás bolelo, k otázce, jak se znovu stát příjemnou. Váš vztek se omluví, ale to, kvůli čemu přišel, zůstane ležet mezi vámi.

Můžete chtít zacházet se svým hněvem ohleduplně a současně mu věnovat pozornost. Pocit a chování nejsou totéž. To, že jste naštvaná, vám nedává právo ponižovat druhého. Zároveň vás však samotný hněv nedělá špatnou ženou ani člověkem, který neumí milovat. Možná v něm něco důležitého žádá o váš čas.

Co se ve vás ozvalo předtím

Někdy je pod zlobou únava. Jindy zklamání, opakovaně porušená domluva nebo pocit, že vaše slovo nemá váhu. Nemusíte hned hledat jedinou správnou příčinu. Může pomoci vrátit se ke konkrétní chvíli. Co se stalo? Co jste od partnera čekala? Co vás zasáhlo tak silně?

Když přeskočíte rovnou k uklidňování, můžete znovu potlačit téma, které se vrací už dlouho. Třeba že domluvené povinnosti nakonec pokaždé dokončíte vy. Nebo že partner dělá před známými vtipy, po kterých je vám nepříjemně. Nemusíte každou takovou situaci přijmout jen proto, že nechcete být ženou, která se zlobí.

Omluva může být přesná

Pokud jste zvýšila hlas nebo řekla něco zraňujícího, můžete za tuto část převzít zodpovědnost. Nemusíte přitom odvolat celou svoji zkušenost. „Mrzí mě, jak jsem na tebe mluvila. Chtěla bych se ale vrátit k tomu, že jsi zase nedodržel naši domluvu.“ Omluva za způsob nemusí znamenat souhlas s tím, co předcházelo.

Podobně ani partnerův nesouhlas automaticky neznamená, že váš pocit je přehnaný. Může situaci vnímat jinak a přesto vás vyslechnout. Potřebujete prostor poznat obě zkušenosti, ne rozhodnout, kdo smí mít v rozhovoru emoci a kdo ji musí co nejrychleji schovat.

Pauza může chránit to, co chcete říct

Když cítíte, že už jen hledáte další ostrou větu, můžete rozhovor přerušit. Ideálně s domluvou, kdy se k němu vrátíte. Nemusíte nic vyřešit ve chvíli, kdy jste nejvíc rozrušená. Zároveň není třeba čekat, až hněv úplně zmizí a vy si znovu řeknete, že vlastně o nic nešlo.

Během pauzy si můžete napsat jednu větu o situaci a jednu o svém přání. Třeba: „Když náš společný plán změníš beze mě, připadám si vynechaná. Příště se chci domluvit spolu.“ Nejde o dokonalou formulaci, která zajistí partnerovu správnou reakci. Pomáhá vám zůstat blízko tomu, co opravdu potřebujete sdělit.

Nemusíte být stále snadná na soužití

Možná jste zvyklá, že vás lidé mají rádi hlavně pro klid, vstřícnost a schopnost všechno pochopit. Pak může být těžké připustit, že také vy někdy něco nechcete snášet. Vztah ale poznává i vaši skutečnou podobu, když nemusíte být neustále usměvavá. Smíte mít hranici a nepříjemný den.

Zkuste si všímat, jestli se po rozhovorech něco mění, nebo se od vás očekává pouze lepší zvládání stejné situace. Práce s vlastním hněvem není povinnost naučit se snášet všechno tišeji. Může být také cestou k jasnějšímu poznání, s čím souhlasíte a kde už potřebujete skutečnou změnu ve společném životě.

TIP: Oddělte tři části

Napište si, co se stalo, co jste cítila a co jste udělala. Každé části věnujte samostatnou větu. Uvidíte jasněji, za které chování se chcete omluvit a kterou potřebu si naopak nechcete vzít zpátky.

Otázky, které si můžete položit

Co mě v dané situaci skutečně zasáhlo?
Vrací se tento důvod opakovaně?
Za jakou část svého chování chci převzít zodpovědnost?
Co bych chtěla říct i klidnějším hlasem?
Mohu být ve vztahu slyšená také tehdy, když nejsem příjemná?

Kam můžete pokračovat

Vlastní pocity nemusíte hodnotit dřív, než jim porozumíte. V dalších textech o vztahu k sobě najdete prostor pro své potřeby i hranice a pro hlas, který se nemusí ztratit při první neshodě.

Další články: Vztah k sobě →